Důvody proč si pořídit psa bez PP:

 psa potřebuji z čistě praktických důvodů - např. ke střežení zahrady, nebo jako společníka a nemíním se kynologií zabývat jako koníčkem,  nemohu nebo nechci absolvovat se svým psem žádné chovatelské akce, jako např. svody, výstavy, bonitace apod. Pokud si koupím psa s PP  a vyroste z něho kvalitní jedinec, je vhodné jej na těchto akcích předvést, popř. použít v dalším chovu. Pro chovatele (zejména málopočetných plemen)  je pohromou, pokud jeho nejlepší odchovanec nedostane šanci své dobré vlastnosti předat na další potomky.  Moje finanční situace mi nedovoluje pořídit si psa s PP - tento argument je založen na mylné  představě, že pořízení psa bez PP vyjde výrazně  laciněji.  Pokud si uvědomíme, že štěňata některých plemen s PP lze pořídit za 4.000,- až 8. 000,- Kč, je to zhruba polovina částky, na kterou nás přijde štěně  v prvním roce života - pokud nehodláme šetřit na krmivu a veterinární péči. Na štěněti bez PP ovšem mohu také velmi prodělat,  jestliže jeho chovatel nedodrží zásady odchovu, což se později odrazí na náchylnosti k různým onemocněním. Také zdravotní stav obou rodičů a sklony k dědičným vadám není v takovém případě možno odhalit.

 Důvody proč si pořídit psa s PP:

 Mám zájem o kynologii a hodlám se svým psem absolvovat zkoušky, soutěže apod. Psi bez PP jsou ve většině případů omezováni - některých zkoušek a soutěží se nemohou účastnit.  Hodlám se stát chovatelem ve smyslu odchovu štěňat zvoleného plemene. Chov psů s PP sice není vysloveně lukrativní, ale většinou zajišťuje chovateli návratnost vložených prostředků a umožňuje mu hlavně sledovat potomstvo svých psů a jejich případné úspěchy na soutěžích a výstavách, což dává chovu psů s PP další smysl, kromě radosti ze samotného soužití se psy.  Mám přesnou představu o vzhledu psa a jeho exteriérových kvalitách a proto chci mít jistotu, e z koupeného štěněte takový jedinec vyroste. Za tímto účelem od chovatele získám dobré informace o vzhledu a povaze obou rodičů.

2.     Pořídíme si psa, nebo fenu?

 Pokud se rozhodnu pro psa:

 V době puberty a dospívání (6.- 12. měsíc věku psa) dokážu usměrnit trpělivou, ale důslednouvýchovou a výcvikem snahu psa o získání dominantního          postavení v rodině. V této době mohu očekávat náhlé změny v chování psa - např. jeho způsob hry, která může přerůstat až v agresivní chování. To              nemusí být ve většině případů nijak nebezpečné pro dospělého majitele, který již tou dobou ví jak psa usměrnit (pokud jej má od 3 měsíců), ale je třeba        ohlídat kontakt psa s dětmi, protože ty jsou v očích psa v rodině (ve "smečce") ostaveny nejníže, tudíž jsou většinou první na koho se pes začne                 "vytahovat". Navíc děti v takové situaci reagují stejně nevyzpytatelně jako pes a mohou samy nevědomky zavdat příčinu konfliktu.  Pokud pes v době dospívání zjistí, že jeho zvládání je nad fyzické schopnosti majitele, nastanou problémy. Potom to, jestli pes uteče za kočkou, bude provokovat psy ke rvačce, popř. nevhodně obtěžovat ostatní lidi bude záležet pouze na psu samotném, nikoli na přání majitele. V době své nepřítomnosti musím psa zajistit tak, aby nedošlo k jeho volnému pobíhání mimo zajištěný prostor. Důvodem k různým rafinovaným útěkům psa z kotce nebo zahrady může být např. háravá fena, ale i snaha psa následovat svého pána.  Pokud zvládnu výchovu psa - zejména. problematické období 6 - 14 měsíců, budu mít psa, který mne bude respektovat bez zbytečné podřízenosti a tudíž bude velmi spolehlivý a jeho chování budu moci z velké části předvídat.

Pokud se rozhodnu pro fenu

 Očekávám, že její snaha o dominanci v rodině nebude zdaleka tak silná, jako u psa. Není možné říci, že je to tak vždy, existují také feny                            s tendencí k dominanci, ale v daleko menší míře. Pro tento případ - tedy pokud je fena také dominantní - může být výhodou její menší vzrůst oproti             psu a dále větší vnímavost k případnému trestu.  V době hárání si uvědomuji riziko návštěvy nechtěného nápadníka, ale také mám ohledy k chovatelům psů v okolí a proto zamezím kontaktu s ostatními psy také při venčení. Hárání má velký vliv na psychiku jednak feny samotné, ale také psů a fen, kteří s ní přicházejí do kontaktu. Chování háravé feny může nést známky apatie až melancholie, stresu, nebo nervozity - to vědí majitelé fen, kteří se účastní např. různých soutěží, kteří se často nestačí divit, jaký vliv na výkon jejich feny hárání má. Způsoby jakými ovlivňuje pach hárající feny chování psa jsou různé. Od nechutenství, přes neobvyklou hyperaktivitu až po zvýšenou agresivitu – zejména k ostatním psům. Vzájemný vztah dvou fen může být háráním také ovlivněn, feny mohou projevovat nezvyklou agresivitu, žárlivost, nebo se vzájemně vyhýbat.   Feny jsou zpravidla vhodnější do rodin s dětmi a pokud nepřipustím, aby děti zavdaly příčinu konfliktu, bude fena v dospělosti k dětem tolerantní.

3.    Pořídím si štěně, nebo dospělého psa?

 Pokud si pořídím štěně:

Budu ovlivňovat od počátku jeho výchovu a vývoj , což se mi později vrátí a to jak v dobrém, tak i v tom špatném, to znamená, že zvážím své časové možnosti a svou fyzickou i psychickou schopnost psa zdárně vychovat (trpělivost, důslednost). Jeho dědičné vlohy pro utváření exteriéru mohu odvodit od vzhledu jeho rodičů, což platí částečně i o povahových vlastnostech. Tyto vlastnosti byly však také ovlivněny výchovou a výcvikem, je tedy velkou výhodou, znám-li rodiče (nebo alespoň matku) štěněte delší dobu a vím jakým způsobem výcvik a výchova probíhala.

Pokud si pořídím dospělého psa:

Mám možnost posoudit zdravotní stav takového psa, zejména. dědičné a vývojové vady lépe než u štěněte.  Mám možnost posoudit exteriér jedince, jeho výšku, váhu a fyzickou sílu.   Mohu posoudit vhodnost psa z hlediska povahy (má-li rád děti, je-li bázlivý, agresivní a pod.).  Na další utváření povahy psa už nebudu mít zdaleka tak velký vliv, jako u štěněte. Pokud je pes nějakým způsobem vycvičen , už ho tak snadno nezkazím. Naopak je-li pes tvrdohlavý, neovladatelný, bude velmi těžké jej usměrnit.

 4.    Jak velikého psa si pořídím?

 Při tomto rozhodování hrají roli individuální možnosti každého chovatele. Rozdíl mezi velkým a malým plemenem rozhodně poznáme na spotřebě krmiva, která je ale závislá také na temperamentu psa. Někteří velcí psi s pohodlnou povahou nevydávají tolik energie, a proto se spotřebou krmiva vyrovnají mnohem menším plemenům. Např. novofundlandský pes je v teplejším období méně pohyblivý a spotřebuje méně krmiva, než např. někteří lovečtí psi,kteří pro svou hyperaktivní povahu potřebují mnoho energie. Mnoho majitelů se rozhodne pro menšího psa, protože bydlí v bytě. Nemusí  vždy platit, že menší pes bude v panelákovém bytě méně nápadný, než velký. Tady opět více záleží na povaze a temperamentu psa. Malý temperamentní pes dokáže v krátké době zdemolovat zařízení bytu a ustavičným štěkotem pobuřovat sousedy, zatímco klidný velký pes potřebuje pro svůj pelíšek více místa, ale na vybití energie mu stačí procházky s majitelem. Z tohoto hlediska je více než velikost psa rozhodující hlavně to, k jakým účelům a do jakých klimatických podmínek byl vyšlechtěn. Majitelé, kteří si pořizují psa s tím, že mu dopřejí volný pohyb po velké zahradě by si měli uvědomit, že toto není zárukou dostatku zdravého pohybu ani spokojenosti psa. Dokladem toho je mnoho přetloustlých psů ve špatné kondici, kteří sice mají obrovskou zahradu, ale většinu času proleží u branky a trpí nedostatkem kontaktu s majitelem. Uvedené informace jsou spíše všeobecné, stejně jako většina dostupné literatury o výcviku a výchově psů. Nemohou proto obsáhnout řešení všech problémů spojených s výchovou a výcvikem psů. Daleko lépe je se o konkrétních problémech přijít poradit osobně se zkušenými instruktory.

  Mnohé výzkumy prokázaly, že přítomnost zvířat uklidňuje a kladně ovlivňuje naši psychiku. Při mazlení se zvířaty stoupá lidem hladina endorfinů a dalších látek ovlivňujících pocit spokojenosti. Hladina těchto hormonů však nestoupá pouze lidem, ale i zvířatům, což dokazuje, že je jim mazlení s námi příjemné. Dále kontakt se zvířaty snižuje lidem krevní tlak a puls. Majitelé psů mají navíc díky venčení lepší fyzickou kondici, a tím se u nich snižuje riziko infarktů a problémů s nadváhou. 

Soužití se zvířaty prodlužuje život 
Statistiky ukázaly, že majitelé psů a koček se dožívají zhruba o 15% vyššího věku, než ostatní lidé. Obzvláště staří lidé získávají díky svým čtyřnohým přátelům novou chuť do života a díky venčení a péči o zvíře, si udržují i určitou fyzickou kondici. Často jsou také zvířata jejich jedinými společníky, když přijdou o životního druha a děti si založí vlastní rodiny. Psi jsou rovněž nepostradatelnými pomocníky nevidomých či tělesně postižených lidí. Zvířata však nepomáhají jen starším nebo postiženým lidem – naši chlupatí přátelé mají kladný vliv na život každého z nás po celou dobu jeho trvání.

Význam psa v rodině 
Říká se, že členové rodin, které vlastní psa, se méně hádají a v případě nějakého konfliktu, se dříve usmiřují. Navíc v rodinách, kde oba rodiče do večera pracují, představuje pes pro dítě teplo domova a navozuje u něj pocit jistoty. Dítě ví, že na něj doma vždy čeká někdo, kdo ho bude s láskou vítat, těšit se na procházku a dělat mu společnost, než přijdou rodiče. I rodiče můžou být klidnější, neboť je dokázáno, že pokud by dítě domů sledoval nějaký deviant, tak psí štěkot u dveří jej ve většině případů odradí (to samé platí i v případě zlodějů). Nesmím rovněž opomenout zdůraznit, že zvíře je jedno z prvních vjemů, které je dítě krátce po narození schopné registrovat, a má velký význam pro jeho zdravý psychický vývoj a vytváření lásky k přírodě a zvířatům.

Název CANISTERAPIE 
se vžil jako označení způsobu terapie, který využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka. Napomáhá při práci: 
s mentálně a smyslově postiženými 
s autistickými dětmi 
s emocionálně poškozenými a citově deprimovanými dětmi 
u psychiatrických diagnóz jakými jsou např. deprese, úzkost, fóbie 
v logopedické a rehabilitační praxi 
jako socioterapie a psychoterapie tělesně postižených 
při výskytu apatie a pocitu bezmocnosti 
jako součást komplexní terapie v geriatrii (demence, Alzheimerova choroba, Parkinsonova choroba, ztráta důvodu k žití…) 
Výjimkou nejsou ani návštěvy psů a jiných zvířat nemocných dětí na onkologických odděleních. Zvířata přináší dětem radost a odvrací jejich myšlenky od nemoci. 
V každém případě jsou ale zvířata především našimi přáteli, kteří nám každý den dávají najevo svou lásku a oddanost a to samé si zaslouží i oni od nás (především vzornou láskyplnou péči). 

 Od doby, kdy poprvé začal proces domestikace psů, výběrový chov více než 4000 generací změnil tělesný vzhled některých psů takřka k nepoznání. Přesto však i drobounká čivava stále projevuje mnohé rysy chování svého dávného předka-vlka. Domestikovaný pes stejně jako vlk navazuje kontakt prostřednictvím hlasových signálů a tělesného dotyku, přičemž obzvláštní význam mají také jeho uši a ohon, a stejně tak si udržel silné sociální instinkty.

Sluch - psi obecně mají velmi ostře vyvinutý sluchový smysl a jsou schopni uslyšet zvuky, které jsou pro lidské ucho příliš vysoké. Tento větší sluchový rozsah pomáhá psům při vypátrání kořisti a při vzájemné komunikaci. V současné době jsou psi používáni jako pomocníci neslyšících lidí a někteří jsou cvičeni k rozpoznávání takových zvuků, jako je např.zvonění telefonu.

Sdělování - vlci udržují spojení mezi sebou vytím, což je dorozumívací prostředek dobře vyvinutý u severních plemen špiců, kteří pracují ve skupinách. Smečka honičů, která se dostane na stopu, může např.štěkat, což pomůže lovcům, dostane-li se pes z dohledu.

Zrak - umístění očí po po obou stranách hlavy poskytuje psům širší zrakové pole, než je tomu u lidí a umožňuje jim lépe se orientovat v prostředí. Psi také lépe vidí v přítmí,protože buňky v sítnici, kde se obraz zaostřuje, dobře reagují na slabé světlo. Barevné vidění je však omezeno.

Čich - ostrý čich společný všem psům je nejdokonaleji vyvinut a plemen, jako je např.bloodhound, který jej užívá při stopování kořisti. Psi se spoléhají na svůj čenich právě tak jako na tzv.Jacobsonův orgán v tlamě, maji-li odhalit pachové částice.

Značkování pachem - psí moč obsahuje vysoce individuální chemické značkovací látky neboli feromony. Samec sděluje hranice svého území jiným psům použitím moče jakožto značky. Psí samci po pubertě zvedají nohu vystříknou moč na rozdíl od fenky, která sedí na bobku, aby tak zasáhli nějaký terč, jako např.strom nebo sloup. Mohou také shrabávat zem, přičemž zanechávají pach z potních žláz umístěných mezi prsty. Jde tedy  o výrazný rozdíl v pachovém značkování mezi pohlavími a psí samci močí přibližně třikrát častěji než fenky.

Útok - psi, kteří se dostanou do nepřátelského postavení, provedou řadu pudových úkonů označujících podřízenost nebo hrozící agresi, aniž  by svého protivníka skutečně napadli. Pes stojí vzpřímeně, s postaveným ocasem, s naježenou srstí (chlupy podél hřbetu): krk natáhne dopředu a rozevře tlamu s výhružným vrčením a ceněním zubů.

Podřízenost -chce-li se pes podřídit, pravděpodobně se schoulí s ocasem mezi nohama a  svěsí uši. V některých případech uteče, následován dominantním psem. V jiném případě se skulí na záda, jako štěně a může i trochu močit, nemá-li snadnou možnost ústupu. Podřízený pes nebývá obvykle napaden.

Společný styk - přes svou potřebu nastolit dotykový  ,,řád" jsou psi od přírody společenští a zpravidla spolu dobře vycházejí. Psi chováni jako společenští mají sklon být méně hluční než honiči od doby, kdy štěkání není považováno za žádoucí jev tam,kde psi žijí v těsné blízkosti lidí. Společenský pes bude vrtět ocasem a pootevírat tlamu na pozdrav, když se člen rodiny vrací domů.

  VÝŽIVA ŠTĚŇAT

  Krmení dospívajích psů je dosti složitou záležitostí, protože se jejich vyživovací potřeby odlišují od dospělých psů. Je potřeba vzít v úvahu      velikost každého psího plemene, neboť tato určuje objem zkonzumovaného jídla a také délku doby, během které se štěnata krmí. Štěnata  menších druhů dospívají mnohem rychleji a mohou tak přijímat jídlo pro dospělé psy po dosažení 1. roku života, zatímco větší psi se musí  krmit štěněčí potravou 18 až 24 měsíců po narození. Mláďata mají celkově větší nároky na živiny potřebné pro zdravý růst a vyšší nároky na  příjem energie (na 1 kilogram jejich tělesné váhy). Šťeňata vyžadují 2x až 4x více kalorií, 6x vice proteinu, 11x více kalcia a 9x více fosforu  než dospělí psi stejné váhy. Z tohoto důvodu by měla být vždy krmena jídlem připraveným s ohledem na všechny specifické energetické  nároky a základní živiny než velkou dávkou krmiva pro dospělé psy. Štěňata mohou být kvůli malému žaludku krmena několikrát denně,  přičemž by ale četnost krmení měla během jejich růstu postupně klesat. Je důležité dospívající zvířata nepřekrmovat, neboť to může vést v dospělém věku k obezitě a tak ohrožení jejich života.

VÝŽIVA DOSPĚLÝCH PSŮ

  Požadavky na výživu dospělých psů jsou vyčísleny na základě jejich optimální metabolické tělesné hmotnosti a s ohledem na jejich způsob života. Tyto faktory pak vedou ke konkrétnímu „návodu na krmení“ na obalu výrobku. Psi i kočky by měli být vždy krmeni v souladu s návodem uvedeném na výrobku, ale i s ohledem na jejich způsob života. Méně aktivní psi by měli dostávat menší dávky krmiva, aktivní psi mohou potřebovat více potravy. Překrmování může vést k obezitě a snižovat kvalitu života nebo dokonce zkrátit jeho délku. S ohledem na přirozené chování psů při přijímání potravy by denní porce krmiva měla být podána v jedné, maximálně ve dvou dávkách během dne. Pamlsky a pochoutky mají svou vlastní hodnotu, nejen pro svou chuť, ale i pro zdraví psa (např. pochoutky určené k hygieně dutiny ústní), ale pokud se psovi podávají denně, je třeba brát v úvahu i jejich obsah energie. Abychom si byli jisti, že potrava psa je řádně vyvážená a úplná, měly by pamlsky a pochoutky tvořit nanejvýše pět procent denního příjmu energie. Psům by se neměly podávat pochoutky určené lidem. Jsou pro zvířata nezdravé, protože obsahují příliš mnoho tuku, soli a koření.

V určitých stádiích života se může dramaticky zvýšit spotřeba energie (život v chladném prostředí, kojení vrhu štěňat, březost…). To je třeba vzít při volbě potravy v úvahu a dávku krmiva příslušným způsobem upravit. Například kojící fena může vyžadovat až třikrát větší příjem energie, takže je možné jí podávat krmivo pro štěňata, čímž zajistíme vyšší energetickou hodnotu podávané stravy. 

 VÝŽIVA CITLIVÝCH PSŮ

 Citlivost na některé složky potravy nebo alergie jsou způsobeny nežádoucí nepřiměřenou reakcí imunitního systému na některé bílkoviny obsažené v potravě. U psů mezi nejčastější projevy patří kožní reakce nebo průjem (někdy i zvracení). Při zvládání těchto problémů může velice dobře pomoci změna potravy. Obecně se doporučuje zvolit potravu, která obsahuje snadno stravitelné ingredience (např. jehněčí maso, rýži). Ideální potrava by měla obsahovat omezený počet zdrojů bílkovin nebo sacharidů. V případě skutečné alergie je přínosná dieta obsahující pouze nové, dříve nekonzumované složky. V ostatních případech se doporučuje zvolit potravu, která neobsahuje přísady obvykle spojené s výskytem nežádoucích reakcí, např. krmivo bez pšeničného lepku, mléka, vajec, sóji nebo barviv.

 VÝŽIVA PSŮ S NADVÁHOU

  Udržování správné tělesné hmotnosti je pro fungování těla zvířete zásadní. Obezita je důležitým faktorem přispívajícím k výskytu mnoha nebezpečných chorob, např. diabetu nebo artritidy. Z toho důvodu je pro zvíře důležité udržovat si konstantní a optimální tělesnou hmotnost, obzvláště pokud se jedná o málo aktivního psa nebo kočku nebo o kastrované zvíře. U těchto zvířat je obzvláště důležité dbát na množství energie, kterou přijímají v potravě včetně pamlsků a pochoutek. Podávání menšího než doporučeného množství standardní potravy však může způsobit problémy, protože s sebou přináší i menší příjem klíčových živin, jako jsou vitaminy, minerály a nenasycené mastné kyseliny.

Tento způsob rovněž povzbuzuje nežádoucí chování zvířat – "žebrání" a vynucování chybějící energie na chovateli v podobě svačinek a pochoutek. Pokud chceme snížit tělesnou hmotnost zvířete, doporučuje se podávat mu speciálně sestavenou potravu, která obsahuje základní množství všech výživových složek, avšak nižší objem energie (toho je možné dosáhnout díky obsahu ingrediencí s nižší energetickou hodnotou).

Pokud zvíře již trpí obezitou, je nejlepší poradit se s veterinářem, který vám pomůže sestavit bezpečný program redukce hmotnosti, protože tělesná hmotnost by se neměla snižovat příliš rychle, aby nedocházelo ke ztrátě svalů, a naopak docházelo ke spalování tukových tkání. 

VÝŽIVA BŘEZÍCH FEN

Potřeby fen jsou přímo závislé na velikosti, počtu a fázi vývoje plodu. V prvních týdnech se potřeby neliší od fen, které nejsou březí neboť růst plodu je velmi pomalý. Teprve mezi 40. a 50. dnem dosáhnou až 75 % hmotnosti. V první polovině březosti krmíme 1 až 2x denně standardním krmivem. V druhé polovině březosti je nutné zvýšit krmnou dávku až o 40 až 70 %. Abychom dosáhli zvýšení živin a energie v krmné dávce a nezvyšovali její objem je nutné přejít na krmivo pro psy v zátěži, které obsahuje vyšší množství bílkovin a tuků (30 % dusíkatých látek a 12 – 14 % tuku). Krmivo podáváme 2 – 3x denně. Od 50. dne březosti je trávicí trakt silně omezen (dutinu břišní vyplňuje děloha), je nutné krmivo předkládat 3 až 5x denně v malých množstvích.

VÝŽIVA KOJÍCÍCH FEN

Výživa kojících fen musí odpovídat produkci mléka, počtu štěňat a výživnému stavu feny po porodu. Samotná produkce mléka je velmi náročný proces na potřebu živin a energie. V období kojení je tedy nejdůležitější zabránit dramatickému hubnutí fen a zachovat schopnost tvořit takové množství mléka, které pokryje potřeby štěňat do 4. týdne stáří. Mlékem vydané živiny musí být nahrazeny vysoce stravitelnými formami živin, rozhodující je zabezpečit dostatek energie pro fenu. Energie je obsažena ve formě glycidů a tuků. Koncentrace bílkovin ve vztahu k obsahu energie by neměla klesnout pod 15 g . MJ-1 stravitelné energie. Důležitý je poměr vápníku a fosforu v krmné dávce, a to 1,7 – 2 : 1. Pokud není feně zajištěn dostatečný příjem živin a energie, dojde v první řadě k rychlému úbytku na hmotnosti fen, následně se pak zastaví tvorba mléka, což se ve svém důsledku projeví ve zpomalení růstu štěňat.

VÝŽIVA STARÝCH PSŮ

Obecná hranice, kdy jsou psi považováni za geriatrické, je v poslední třetině jejich předpokládané délky života. Cílem krmení starých, ale jinak zdravých psů, je zpomalit nebo zabránit progresi metabolických změn spojených se stárnutím a tím prodloužit délku jejich života. Staří psi hůře tráví krmivo a vykazují tendenci k tloustnutí. To je způsobeno snížením poměru svaloviny k tuku. Z krmné dávky by se měli vyřadit těžko stravitelná krmiva s vysokým obsahem kolagenu a elastinu (vnitřnosti), kosti a snížit obsah bílkovin. Studie se starými psi však neprokázaly rutinní snižování bílkovin v krmné dávce starých psů (vyšší procento proteinů může způsobit poškození ledvin). Obecně je tedy pro zdravé staré psy doporučováno krmení založené na jeho individuálních potřebách, které musí být vztaženy k tělesné hmotnosti, kondici a fyzické aktivitě.

VÝŽIVA SPORTOVNÍCH PSŮ

Krmná dávka u těchto psů musí mít adekvátní obsah bílkovin a energie k zátěži. Společným znakem sportovních plemen psů je krátký trávicí trakt přizpůsobený příjmu vysoce koncentrované potravy. Různá plemena však mají různý typ metabolismu. Někteří psi dovedou využívat glukózu ve svalových buňkách anaerobně (bez přístupu vzduchu), jiní jako zdroj energie využívají tuk, který se odbourává za přístupu vzduchu. Metabolické odlišnosti plemen je nutné upřednostňovat při jejich výživě.

  POTRAVINY  NEVHODNÉ

 Čokoláda - obsahuje kofein a podobnou látku teobromin. Obě látky mohou mít za následek vážné problémy se srdcem. Symptomy otravy závisejí na množství a druhu snědené čokolády. Obzvlášť nebezpečná je čokoláda vysoce kvalitní s vysokým obsahem kakaa, hořká nebo na vaření. Malí psi mohou zemřít, u větších mohou vzniknout žaludeční a střevní problémy.

 Hrozny vína a hrozinky - podáváním hroznů vína vzniknout těžká otrava, žaludeční křeče a střevní potíže, či selhání ledvin. Rozinky jsou prý ještě nebezpečnější pro svou koncentraci jedovaté látky. Látky obsažené v hroznech jsou škodlivé. 

Cibule -( syrová, sušená i vařená) - obsahuje N-propyldisulfid a alylpropylsulfid, které jsou pro psy jedovaté. Toxické látky v cibuli mají za následek hemolýzu (narušení červených krvinek). Už středně velká cibule může být pro psa nebezpečná. K symptomům patří průjem a zvracení, později anémie (chudokrevnost, bledé sliznice), anorexie (odmítání vody a krmení) a zrychlená tepová a dechová frekvence.

Česnek -rovněž obsahuje N-propyldisulfid. Při snědení většího množství má za následek anémii (chudokrevnost).


Avokádo - Obsahuje toxickou látku persin. Otrava většinou končí smrtí, symptomy jsou poškození srdečního svalu, dýchavičnost, kašel.

Syrové vejce i se skořápkou - syrové vejce může být pro psa příjemným a hodnotným zpestřením stravy pro své nemalé množství vitamínu E. Pozor však na syrový vaječný bílek, který obsahuje advidin a ovomucoid (může působit alergie). Jsou to termolabilní proteiny (varem se ničí). První způsobuje při nadměrném podávání nemožnost využití biotinu v organismu, čili avitaminózu H, druhý narušuje trávení proteinů. Takže raději podávejte jen syrový žloutek, nejvýše 1-2x za týden, případně vejce vařené. Jednorázové podání syrového bílku však avitaminózu biotinu nezpůsobí. Pozor na vaječnou skořápku, je ostrá a mohla by způsobit poranění v trávicím traktu. Když už chcete skořápku podávat kvůli obsahu vápníku, tak mletou.

Mléko - kravské (a z něj vyrobená náhradní dětská strava) a kozí mléko je sice zdrojem proteinů a vápníku, jenže pro psa  není vhodné. Obsahuje totiž laktózu (mléčný cukr), na který není organismus psů enzymaticky vybaven, čili nedisponuje takovým množstvím laktázy, (enzymu nezbytného ke štěpení laktózy) v zažívacím traktu, aby si s ním dokázal poradit. Nestrávená laktóza je pak příčinou průjmu. Proto je vhodné podávat jak mláďatům, tak dospělým jen speciálně vyrobené  mléko pro psy určené. Mláďata ještě mají ve střevě enzym, který dokáže laktózu štěpit, ale dospělý jedinec tuto schopnost ztrácí, proto se někdy mláďatům podává ředěná Tatra mléko.

Tvaroh - je bohatým zdrojem proteinů živočišného původu. S obsahem vápníku, pro něž je doporučován, je to však horší. Sice se nějaký vápník v tvarohu vyskytuje, ale současně je v něm také podstatně větší množství fosforu. Poměr vápníku a fosforu ve tvarohu je přesně opačný, než pes potřebuje. Takže vzhledem k nevhodnému poměru Ca:P by neměl být podáván častěji než 1-2x týdně.

Fazole - a jiné luštěniny ve větším množství nepodáváme, protože obsahují toxiny, zejména pokud jsou nedokonale uvařené.

Dále nepodáváme: alkohol, makadamové ořechy, sůl, potraviny slazené xylitolem (umělým sladidlem), kořeněné potraviny, kávu ( jen jako silný životabudič- asi 1 lžičku, např. po porodu), čaj a kokakolu pro obsah kofeinu, i když v čaji je ho asi 10x méně, než v kávě, kynuté těsto, tučné potraviny, nápoje sycené CO2. 

 Čištění zubů

 k čištění používejte výhradně pomůcky, které jsou určeny pro psy,   otevřete psovi tlamu zuby čistěte ze všech stran, nejvíce pozornosti věnujte okolí dásní, kde se vytváří zubní kámen,   zpočátku k čištění můžete použít zubní kartáček, později vám možná bude lépe vyhovovat kartáček na prsty,     zuby čistěte velmi opatrně,  zuby čistěte velmi opatrně,   vyplachovat psovi tlamu není zapotřebí, pokud nemáte s čištěním zubů u psa žádné zkušenosti, obraťte se na veterinárního lékaře,     na veterinárního lékaře se obraťte také v případě, že pes již trpí nějakým onemocněním chrupu, např. mu silně zapáchá z tlamy, nadprůměrně sliní,   nebo jste objevili zlomený zub.

 Štěňatům nejprve naroste mléčný chrup, který čítá 28zubů. Od chrupu dospělého psa se liší tím, že štěněti chybí P1 a veškeré moláry - M 1, M2, M3. Pod mléčnými zuby jsou založeny zuby trvalé. V dospělosti má pes 42 zubů - 12 řezáků, 4 špičáky, 16 premolárů a 10 molárů.

 U skusu psa se posuzuje vzájemné postavení řezáků:

      nůžkový skus - horní řezáky těsně překrývají řezáky dolní

    klešťový skus - řezáky horní čelisti kolmo dosedají na řezáky dolní čelisti
    předkus - řezáky horní čelisti se dotýkají vnitřní hrany řezáků dolní čelisti nebo na ně ani nedosahají (dolní čelist je dlouhá)
    podkus - řezáky dolní čelisti se nedotýkají vnitřní hrany řezáků horní čelisti

Standard plemene Tosa-inu požaduje silný nůžkový skus.

Standard FCI č. 260 / 09.12.1997 / D

PŘEKLAD: Dr.J.-M.Paschoud a paní R.Binder  

ZEMĚ PŮVODU: Japonsko   
DATUM PUBLIKACE PŮVODNÍHO STANDARDU: 09.12.1997  
POUŽITÍ: Dřívější válečný  pes, dnes pes hlídací   
KLASIFIKACE FCI: Skupina 2 Pinčové a knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi. Sekce 2.1      Molossové, dogovití psi
Bez zkoušky z výkonu  

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: 
Psí zápasy jsou v Japonsku prastarou tradicí, jež sahá až do čtrnáctého století. Podle ústního podání vznikla tosa křížením psů Shikoku-Ken se západními plemeny. Plemeno nese název kraje, ve  kterém se původně chovalo a často se mu říká také „Japonský mastif“. Západní plemena, která se podílela na vzniku plemene jsou buldoci (1872), mastifové (1874), němečtí ohaři (1876) a německé dogy (1924); všechna tato plemena byla použita ke zlepšení kvalit plemene v celé řadě postupných křížení. Podle různých tvrzení se používali také svatobernardští psi a bulteriéři, ale rok jejich použití je neznámý. U tosy jsou pevně zakotveny typické povahové vlastnosti molossů, jako je odolnost, houževnatost a bojový instinkt, a ty jsou výsledkem vlivu vkřížení uvedených plemen.

CELKOVÝ VZHLED: 
Velký pes robustní stavby a důstojného chování. Pes má zavěšené uši, kvadratickou tlamu a visící u kořene silný ocas.  

POVAHA A CHARAKTER: 
Charakteristická je trpělivost, důstojnost, neohroženost a odvaha.  

HLAVA: 
Mozkovna:
Lebka: široká
Stop: poměrně výrazný
Obličejová část hlavy:
Nosní houba: široká a černá
Tlama: přiměřeně dlouhá. Hřbet nosu rovný.
Čelisti: silná horní i dolní čelist.
Zuby: silný nůžkový skus.
Oči: poměrně malé, tmavě hnědé, výraz důstojný
Uši: poměrně malé a tenké, nasazené vysoko po stranách hlavy. Visí a těsně přiléhají k líci.  

KRK: 
Svalnatý krk s volnou kůží na hrdle.  

TRUP:
Kohoutek: vysoký
Hřbet: rovný a vodorovně probíhající
Bedra: široká a svalnatá
Záď: v horní části lehce zaoblená
Hruď: široká a hluboká, přiměřené klenutí žeber
Břicho: dobře vtažené  

OCAS: 
Ocas je v nasazení silný, směrem ke špičce se pozvolna zužuje. Visí-li ocas, dosahuje až k hleznu.  

KONČETINY: 
Hrudní končetiny
Lopatky: uloženy přiměřeně šikmo.
Předloktí: rovné, přiměřené délky a silné.
Přední nadprstí: silné, lehce skloněné   
Pánevní končetiny
Velmi dobře osvalené. Koleno a hlezno přiměřeně úhlené, silné.   
TLAPY: prsty pevné a dobře uzavřené. Polštářky jsou silné a pružné. Drápy tvrdé, přednost se dává tmavé barvě.  

POHYB: 
Energický a vydatný.  

OSRSTĚNÍ:
Vlastnosti srsti: srst krátká, tvrdá a hustá  

BARVA: 
Červená, všechny odstíny žluté, meruňková, černá,žíhaná. Samostatné bílé znaky na hrudi a tlapách jsou přípustné.  

VELIKOST: 
Kohoutková výška u psů : alespoň 60 cm; u fen : alespoň 55 cm  

VADY: 
Každá odchylka od výše uvedených bodů se musí posuzovat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm odchylky.  
Tenké kosti
Špičatá tlama
Lehký předkus nebo podkus

DISKVALIFIKUJÍCÍ VADY: 
Výrazný předkus nebo podkus
Bojácnost

Pozn: Psi musí vykazovat dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela spuštěná v šourku.

U zdravé kyčle je stehenní kost pevně napojena na pánev a vytváří tak kyčelní kloub. Kulovitá hlavice kosti stehenní zapadá do kloubní jamky. Oba kostěné povrchy jsou kryty chrupavkou.